Stres. Strach. Obavy. Nervozita. Všechna tato slova pro mě souvisela minulý rok s jediným. MATURITA. Tu jsem s překvapením zdolala dokonce s vyznamenáním, ale stres, strach, obavy a nervozita neodešly. Přihlášky na vysokou školu jsem podala jen dvě. Bohužel, bohudík jsem se nikam nedostala, a tak mám teď možnost napsat Vám z Ameriky. Stačilo jen vyřídit vízum do USA a získat nějaké peníze na účet.

Potoky slz a zklamání provázelo můj rozhovor s rodiči. ,,Mami, tati, nikam mě nevzali.“ Stála jsem tam s roztrhanou obálkou s nápisem doporučeně, kde se psalo, že pro vysoký počet uchazečů jsem nebyla navržena na přijetí. PANIKA. Další, čím by se dalo charakterizovat období, které mě čekalo. Jazyková škola, druhá kola přijímacích řízení, pracovní úřad? :-O Vstávaly mi chlupy na rukou, tohle nechci. Přijít na to, co chci, netrvalo příliš dlouho. Chci zdokonalit jazyk, v mém případě tedy angličtinu, ale určitě ne na jazykovce. No jasně, hurá do Améru. Co třeba?

Nemělo cenu, hledat studium v USA, protože jsem se chtěla nejdéle za rok vracet zpět do ČR, a tak jsem zvolila brigádu. Proč si nepřivydělat prodejem knih po domech? Prodejem, u kterého je nutnost použít angličtinu. Prodejem, u kterého budu neustále v kontaktu. Tak mami, tati, odlítám. Něco mi chybí. Vízum do USA.

Shromáždění všech potřebných dokumentů nebyla hračka, ale to natěšení a motivace, že budu sakra v Americe mě poháněli neustále kupředu. Mnoho lidí vůbec neví, že nějaké vízum je třeba. Ještě více lidí neví, že pro vyřízení musí podstoupit pohovor. Pár otázek, jako proč, za jakým účelem, co vás baví, bylo zodpovězeno a mně nezbývalo než se modlit, aby všechno prošlo. Štěstěna tentokrát stála při mně, a tak jsem vzala letenku i vízum do USA, a teď hovořím jak rodilý mluvčí.

Naši partneři nabízí i vízum do USA: www.usa-esta-letenky.cz

Vypadalo to jako spontánní akce. Letenky do Thajska se na internetu objevili za skvělou cenu, a tak nás napadlo, že spojíme příjemné s užitečným a vyjedeme pracovat do cizích krajů. Naše okamžité nadšení, ale po pár dnech padlo, stejně rychle, jak vzrostlo. Vízum do Thajska? Proč? Kde? Jak dlouho na to budeme čekat a kolik nás to bude stát?

Ach ta byrokracie, mohli bychom odletět za měsíc a papírování se vyhnout, ale když už, tak pořádně, takže bychom chtěli využít maximální doby pobytu, což by mělo být 3 měsíce. Projíždíme internet a stránky konzulátů, snažíme se posbírat co největší počet informací, které by nám cestu k vízu do Thajska usnadnily nebo dokonce ušetřily i nějaký ten peníz.

Zjišťujeme, že vízum se dá vyřídit jen v Praze nebo Bratislavě, což je pro nás, partu z Moravy docela dálka a náklady navíc. Ovšem naděje umírá poslední a při vyhledávání nacházíme společnost, která nám umožní vyřídit vízum do Thajska přes internet online. Zbývá mi najít můj pas, nechat se vyfotit a odeslat kopii zpáteční letenky. Bomba, vypadá to, že se nám sen vyplní.

Dočkali jsme se. Obálka, kterou otevírám, je přesně ta na kterou týden čekám. Vízum do Thajska je doma. Tak teď už jen zabalit věci, vysvětlit našim, že se určitě vrátím celá a zdravá a hurá do Vídně, odkud náš trip vlastně začíná. Thajsko, těš se!

Naši partneři nabízí i vízum do Thajska: www.thajsko-vizum-letenky.cz

Ve 21. století váš některé věci vůbec nenapadnou. Například, že by mohlo existovat něco jako minové pole, bojiště a vše dohromady.  Bohužel, to se nedávno stálo.  Explodovala jaderná elektrárna Fukušima a japonští experti na jadernou bezpečnost si tuhle událost asi nepředstavovali na v těch nejčernějších představách.

Já jako reportérka, fotografka v jedné osobě jsem se vydala do těchto končin.  Měla jsem problémy s levnými letenkami, ale poté se vše vyjasnilo. První jsem navštívila Japonsko, kde jsem se snačila dostat co nejblíže zakázané zóně kolem Fukušimi. Místní obyvatelé moc z naši přítomnosti reportérů nebyli nadšení, já se jim ani nedivím, kdo by taky z toho byl nadšený.

Jedná paní mě velmi překvapila, jednalo se o postarší paní, která měla přímo v elektrárně svého muže ě není je v nemocnici. První jsem nechápala, že jí nevadí, že jsem novinářka, ona prostě potřebovala mluvit a starat se o někoho a tudíž jsme se nějak setkali v vzájemné symbióze.

Rozhodně mě setkání s ní velmi obohatilo. Zasvětila mě do problému kolem Fukušim  z jejího pohledu oběti, ukázala mi tradiční japonskou kuchyni a poradila mi, kde sehnat levné letenky do Číny. Musela jsem si zařídit ještě další drobnosti, ale naštěstí vízum do Číny, už jsem měla zařízené pomocí českých společností. Ale zařízení těch drobností nebyla zase taková sranda. V obchodech, pokud vůbec byly otevřené, tak se nedaly sehnat základní potraviny, natož něco speciálnějšího. Bylo to jako by byl opravdu konec světa. Docela taková napjatá atmosféra, ale nikdo se nerozčiloval.

Přeprava do Číny až na zvýšené opatření na letišti proběhla docela v klidném tempu. Moje hostitelka mě vybavila dokonce nějakými domácími sušenkami, tak jsem si zpříjemnila cestu dobrým jídlem. Asi se teď smějete, ale přišlo mi to v tu chvíli tak.  Poté co jsem doma povyprávěla zážitky ohledně kontroly víza a levných letenek. Tak jsem si dala pravé české jídlo, knedlo vepřo zelo. Ten svět není zas tak špatný.

Naši partneři nabízí i vízum do Číny: www.cina-vizum.cz

S mými prarodiči mám velmi dobrý vztah, bohužel se kvůli vzdálenosti a nedostatku času vídáme pouze o svátcích a narozeninách. Proto když měli výročí svatby, napadlo mě toho využít a dát jim nezapomenutelný dárek, aby věděli, že i přes nedostatek času na ně neustále nejen já, ale i mí rodiče myslíme. Zajistila jsem jim tedy přes jistou společnost, která má své stránky na Internetu letenky a vízum do Dubaje a vše, co k tomu patří.

Bylo mi jasné, že není možné poslat 70tníky, kteří stěží řeknou souvislou větu rusky, do Perského zálivu, kde se bez angličtiny neobejdou, jejich dovolená by se rázem změnila v stres a možná by ani nikam letět nechtěli. Tenhle fakt se mi upřímně i trošku zamlouval, protože bylo jasné, že s nimi bude muset někdo jet, někdo, kdo angličtinu ovládá a bude jim zajišťovat „veškerý servis“ – tedy co se tlumočení týče. Samozřejmě jsou na hotelu delegáti, ale přece jen budou prarodiče i my klidnější.

Při příležitosti oslavy jejich výročí jsme jim – já a moji rodičové – předali letenky. Babička, která nikdy nebyla u moře, tím spíš u tak nádherného moře v nádherné zemi, nikdy neletěla letadlem a nevěřila, že by ještě tuto možnost měla, byla opravdu dojatá. Děda – inženýr – na sobě nedal dojetí znát a okamžitě nás zahltil velkou spoustou otázek – jak to bude, jak je to s vízem do Dubaje, jak se domluví, co když se něco stane…

V tu chvíli jsem zakročila, protože vím, že by přišly nějaké námitky a vše jsem jim stručně a jednoduše vysvětlila. Nemusí se bát, poletím s nimi já, oni si budou jen užívat a já zde budu, kdyby cokoliv potřebovali, udělám jim nějaký program, prostě si to užijí… S vízem do Dubaje si starosti nemusí dělat, vše je zajištěno společností, která se na tyto záležitosti zaměřuje, vše potřebné s nimi dojednám já…Tento argument, že je vízum zabezpečeno odborníkem, dědovi stačil – byl nadmíru spokojený, takže nezbývá, než se těšit na pohádkovou dovolenou…

Naši partneři nabízí vízum do Dubaje: www.dubai-vizum-letenky.cz